Scéna.cz 

Velikáni filmu: Michelangelo Antonioni

Červená pustina
Jediným barevným filmem cyklu, Červenou pustinou, zakončil v roce 1964 italský režisér Michelangelo Antonioni svou "tetralogii citů". Zopakoval v ní ústřední téma z Dobrodružství (1960), Noci (1961) a Zatmění (1962). Okouzlující Monica Vittiová, procházející všemi díly tetralogie, tu znovu dokonale ztělesňuje ženu, jejíž vnitřní duševní a citový svět nenachází nejmenší kontakt se zdánlivě normálním světem okolo. Ve světě prudkého rozvoje průmyslu a technologií, italského "hospodářského zázraku", její Giuliana přes veškerou snahu jako by zaostávala za ostatními a jejich způsobem myšlení. Nerovnoměrný, až protichůdný vývoj technické civilizace a lidských emocí je myšlenkovou páteří celé tetralogie. Film je situován do okolí Ravenny, nedaleko míst, kde architektura a mozaikové malby připomínají kulturu dávno minulých století, a kde v moderní době vyrostl nový, nezvyklý svět funkčních staveb, kovových potrubí, cisteren, komínů a vysokých pecí. Svět zalidněný techniky a dělníky, kteří toto prostředí vytvořili, a v jejichž myšlení se začínají rodit kvalitativně nová etická a estetická kritéria, nová morálka a nová psychologie. Svět, v němž Giuliana nenachází pro sebe žádné záchytné body. Zatímco za první Dobrodružství získal Antonioni na MFF v Cannes v roce 1960 "jen" Cenu poroty a uznání několika málo osvícených kritiků, za Červenou pustinu, v níž zcela upustil od příběhové zápletky a naopak posílil obrazové sdělení záběry nehostinné průmyslové krajiny a především cíleným a symbolickým využitím barev, už byl na MFF V Benátkách v roce 1964 oceněn Velkou cenou Zlatý lev a navíc Cenou FIPRESCI. Vysílání: 24.9., 21.45 hod., ČT2.

Zabriskie Point
Symbolický příběh dvojice mladých lidí je kritickým portrétem materialistické společnosti. Jeho antiestablishmentové vyznění souzní s výrazným proudem tehdejší americké tvorby, již reprezentují někteří režiséři mladší generace (Lester - Petulia, Forman - Taking Off, Hopper - Bezstarostná jízda, Rafelson - Malé životní etudy aj.).
V titulu filmu se skrývá skalnatá vyvýšenina na kraji kalifornského Údolí smrti, nazvaná podle jistého pana Zabriskieho, který v okolí objevil ložisko minerálů.
Antonioni vytvořil svůj první (a poslední) americký film podle vlastního námětu a na scénáři s ním mj. spolupracovali americký dramatik (a později i herec) Sam Shepard a tehdejší Antonioniho přítelkyně Clare Peploeová. Společnost MGM mu ponechala na hollywoodské poměry nebývalou tvůrčí svobodu, jež vycházela z kvalit a úspěchu Zvětšeniny, a nechala ho utratit na svou dobu vysokou částku 7 milionů dolarů (pětkrát tolik, co stála Zvětšenina). Vložená investice se po prvním uvedení v kinech zdaleka nevrátila (premiéra v březnu 1970 přinesla pouze 900 tisíc dolarů na tržbách v USA a v Kanadě).
Antonioni natáčením a postprodukcí strávil prakticky dva roky, z čehož větší část zabraly potíže s hudebním doprovodem. Režisér původně plánoval použít výhradně hudbu skupiny Pink Floyd, ale nakonec ve filmu zůstaly pouze tři skladby (Heart Beat Pig Meat, Come In Number 51 Your Time Is Up, Crumbling Land). Zhruba padesát minut hudby Pink Floyd zůstalo nepoužito a větší část těchto kompozic se objevila až v září 1997 na novém, rozšířeném soundtracku z filmu. Hudební složku doplnil skladbami skupin Grateful Dead, Kaleidoscope, Rolling Stones, Youngbloods a dalších interpretů (mj. John Fahey a Patti Page).
Do hlavních úloh snímku obsadil neznámé interprety bez předchozích hereckých zkušeností a jejich výkony, popravdě řečeno, nepatří k nejsilnějším stránkám filmu. Mark Frechette (nar. 1948) stačil ještě po Zabriskie Point vytvořit jednu z hlavních rolí v italském protiválečném dramatu Na generálův rozkaz (1970, Uomini contro, režie Francesco Rosi). Svůj honorář ve výši 60 000 dolarů věnoval jedné bostonské komuně hippies. V roce 1973 byl odsouzen za účast v ozbrojené bankovní loupeži na 15 let do vězení a 27. září 1975 byl nalezen zadušený v posilovně věznice v Norfolku (stát Massachusetts) se 150librovou činkou na krku. Jeho smrt byla oficiálně označena za nehodu. Daria Halprinová je dcerou avantgardní tanečnice Ann Halprinové a bývalou manželkou herce a režiséra Dennise Hoppera (1972–1976) a ani ona se ve filmu už výrazněji neuplatnila.
Ve filmu vytvořil němou miniroli zatčeného studenta Harrison Ford. Vysílání: 28.9., 22.40 hod., ČT2.