Scéna.cz 

Anna Karenina obohatí baletní repertoár Divadla J. K. Tyla

Tragickou osudovou lásku, kterou vzplane ANNA KARENINA k hraběti Vronskému, popsal jako první Lev Nikolajevič Tolstoj. V sobotu 17. listopadu 2012 vstoupily hlavní postavy tohoto slavného románu na scénu Divadla J. K. Tyla v novém baletu. Coby libretista, choreograf a režisér jej vytvořil Libor Vaculík, který se v Plzni již podepsal pod tituly jako EDITH-VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ či ZVONÍK OD MATKY BOŽÍ. Jedním z jeho záměrů je výrazně osvětlit postavu Annina manžela – Alexeje Karenina – a to jako despotického úředníka a zároveň milujícího zranitelného člověka. Ze skladeb Dmitrije Šostakoviče vybral choreograf hudbu, kterou bude hrát orchestr pod dirigentským vedením svého šéfa Petra Kofroně. Pro novou inscenaci v plzeňském Velkém divadle jsou stěžejní devizou i představitelé hlavních postav – dvojnásobní nositelé Ceny Thálie Zuzana Pokorná v titulní roli a Petr Zuska (šéf baletu Národního divadla v Praze) jako Karenin spolu s dalším hostem Ondřejem Vinklátem coby Vronským. Trojici klíčových rolí ztvární v alternaci také členové baletu Divadla J. K. Tyla – Annu vytvoří Michaela Musilová, Karenina ztělesní Petr Hos a Vronským bude Milan Maláč.

Příběh osudové lásky tragické hrdinky románu L. N. Tolstého vydaného 1878 se svého baletního zpracování dočkal téměř po sto letech. První tančící Kareninou byla primabalerína Velkého divadla v Moskvě Maja Plisecká. Hudbu k baletu pro ni napsal její manžel, ruský skladatel Rodion Ščedrin. Premiéra se uskutečnila v r. 1972, o čtyři roky vznikla filmová verze téhož - opět s Majou Pliseckou v hlavní roli a zároveň v její choreografii. Následující baletní verze Anny Kareniny měla svou světovou premiéru v r. 2005 v Petrohradě, choreograf Boris Eifman pro ni použil hudbu Petra Iljiče Čajkovského.

V plzeňském divadle byl Ščedrinův balet nastudován na sklonku roku 1977. Přes značný odstup let utkvěla tato inscenace v paměti diváků neobyčejně živě. Není divu, pro představitelku titulní postavy Libuši Královou se Karenina stala životní rolí, za niž získala Cenu Českého literárního fondu 1979. S obzvlášť silnými emocemi prožívali rozloučení s tímto titulem účastníci derniéry 22. října 1980, plné tři roky po premiéře. Závěrečné představení bylo zároveň loučením tanečníků a příznivců baletu s Velkým divadlem před jeho pětiletou rekonstrukcí.