Elina Garanča: půvabná tvář krumlovského festivalu
autor: archiv
zvětšit obrázekČeskokrumlovský festival odstartoval a na zahajovacím koncertě okouzlila diváky lotyšská pěvkyně Elina Garanča. Ještě předtím, doprovázena svým manželem Karlem Markem Chichonem, s šarmem odpověděla na otázky novinářů.
Velmi blízké, protože s manželem žijeme na jihu Španělska. Navíc, jsou tyto temperamentní věci pro mě skvělou výzvou. Existují taková klišé, že Seveřané jsou chladní, odměření a bez emocí, a Jižané naopak temperamentní a žhaví. Přiznám se, že mě to provokuje, protože i já bych mohla být považována za onu chladnou krásku ze severu. Takže ráda zpívám takové věci jako temperamentní Carmen. A když v té zemi žijete, tak vám ty rytmy doslova přejdou do krve.
Určitě také, ale jen jako jeden z mnoha interpretů operního světa. Jinak mě se španělskou hudbou seznamovala už maminku, která tento typ hudby měla ráda.
To bezpochyby. Bylo pro mě velmi důležité, že jsem se narodila v hudební rodině, takže lásku k hudbě jsem dostala do vínku. Můžeme spekulovat o tom, jaké by to bylo, kdyby mě učil někdo jiný, ale faktem zůstává, že jsem velice vděčná mámě, která je výborná pedagožka (a není to jen můj názor), a zároveň poctivý a otevřený člověk. Je sice příjemné, když vás za zpěv něco pochválí, ale dopředu vás může posunout jen to, když vám dokáže říci i výtky. Zkrátka, pochlebníků najdete spoustu, ale těch, kteří vás upozorní, co by bylo možné zlepšit, těch je méně. Já mám to štěstí, že je taková nejen moje maminka, ale i můj manžel. Dokáže mi říci své připomínky, a i když se občas pěkně pohádáme, důvěřuju jeho úsudku.
Na festivalech, které se odehrávají venku, slyšíte víc zpívat ptáky, lítat letadla a jezdit auta. A chodí sem jiné publikum. Musím říci, že si vážím festivalových koncertů především pro jejich uvolněnou atmosféru, i záměr. Jsou totiž událostí, která tzv. vážnou hudbu dokáže přiblížit i lidem, kteří z nejrůznějších důvodů by nikdy nešli „do opery“. Ať už proto, že si nejsou jisti, jak se obléknout, nerozumí libretu, či mají pocit, že by to nevydrželi. A je fakt, že pro tento typ publika je nutno vytvářet speciální repertoár. Nelze je zavalit Prstenem Nibelungů, to by je mohlo odradit. A tak se snažím zařazovat na takový typ koncertů směs náročnějších árií, ale i ty odlehčené, jejichž motivy mohou znát posluchači třeba z reklamy nebo znělky v mobilu.
Určitě si umíte představit, že mám docela nabitý program. Ale minimálně jednou ročně či za rok a půl dělám doma koncert, využiju toho k tomu, abych tu strávila nějaký čas a porozhlédla se. Jedním z takových plánů, které jsou ovšem teprve v počátečním stadiu, je realizace Dona Carlose v divadle v Rize. A kdybych se měla zmínit o nějaké události, kterou považuji za důležitou, je to Operní a taneční festival v Rize, který má dlouhou tradici. Koná se na stejném místě v Rize už od roku 1873. Velmi si ho vážím a svůj vztah k lotyšské hudební kultuře dávám najevo i tím, že na svůj program, např. v Carnegie Hall, zařazuji i lotyšskou lidovou hudbu.
Zatím ne. Přiznám se, že bych si asi neuměla poradit s výslovností. V podstatě mě vždycky inspiruje prostředí, ve kterém žiju a kulturní souvislosti (proto třeba zpívám španělské zarzuely). Pokud jde o českou hudbu, zatím jsem nedostala žádnou nabídku nebo podnět, abych se jí věnovala. A musím říci, kdyby se tak stalo a já se na to vrhla, pak bych musela nějakou dobu strávit v Čechách, abych nasála atmosféru a hlavně, abych pochytila správnou výslovnost, a můj projev nebyl jen zpívaný sled samohlásek a souhlásek bez nějakého obsahu.
Samozřejmě, že se člověk musí přizpůsobit, ale zároveň má svobodu v tom, že si může vybrat podle své vůle a schopností. A tohle jsem praktikovala už v době, kdy jsem začínala zpívat ve Südthüringischer Staatstheater v Meiningenu. A to z jednoho hlavního důvodu. Jsem schopna zpívat jen takové role, které jsem schopna prožít a porozumět jim. To se nezměnilo, rozdíl mezi obdobím před deseti lety a dnes je ten, že o tom méně diskutuji. Tenkrát jsem se nechala přesvědčit, dnes prostě řeknu NE a hotovo. Ale je samozřejmé, že v určitých věcech se musí člověk přizpůsobit. Když dostanu nabídku, tak uvažuju v kontextu, snažím se své aktivity koordinovat. Velké operní domy mají své plány, realizují na 200 představení ročně, do nichž musí vměstnat požadavky množství účinkujících. Proto není vhodné, abych si postavila hlavu, a trvala na tom, že chci zpívat tohle a ještě si diktovat termíny. Takže, moje svoboda spočívá v tom, že si pečlivě plánuju podle kalendáře, a snažím se to zkoordinovat tak, abych měla čas na práci i na odpočinek.
Snažím se to korigovat tak, abych měla tak jeden nanejvýš dva, protože chci, abychom měli také nějaké rodinné prázdniny. Protože sezóna trvá od září do konce června, mívám tak v průměru padesát vystoupení, a moc času na sebe nemáme. Takže letos jsem se zúčastnila jednoho malého festivalu v Rakouském Baden-Badenu dva koncerty Elina Garanča, Jonas Kaufman a jejich přátelé a teď ještě zahajovací koncert Českokrumlovského festivalu. A pak si uděláme společné prázdniny. S manželem se snažíme, abychom si léto skutečně užili a dopřáli si dovolenou, jsme mladé manželství, a máme malé dítě. A uvědomujeme si, skutečný život je jinde než na scéně. Po dlouhé sezóně je třeba si odpočinout, zotavit se, získat nové podněty, inspiraci. Ale i tak nám hudba chybět nebude, protože se připravujeme na natáčení nového CD.
TIP!
Časopis 39 - rubriky
Časopis 39 - sekce
DIVADLO
Komička Adéla Elbel vyrazí na turné s novou show
Oblíbená česká stand-up komička a moderátorka, Adéla Elbel, si pro své fanoušky připravila zbrusu novou show s celý článek
HUDBA
Michal David pro svou ženu připravil krásné překvapení
Oblíbený hitmaker Michal David slaví čtyřicáté výročí od seznámení s manželkou Marcelou. Na oslavu jubilea si celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Josef Škvorecký – 100 let
Gentleman Josef Škvorecký
Významný český spisovatel, který žil od konce šedesátých let v Kanadě, bilancuje celý článek