Scéna.cz 

Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvádí balet Popelka

O tom, že baletní soubor Divadla J. K. Tyla vždy myslí také na malé diváky, svědčí stálá přítomnost některého z velkých pohádkových titulů na jeho repertoáru. V posledních deseti letech uvedl Labutí jezero, Louskáčka, Krásku a zvíře, Coppélii a Šípkovou Růženku. Na přelomu let 2009 a 2010 měl dokonce na repertoáru celý trojlístek slavných pohádkových baletů P. I. Čajkovského současně. S posledním z nich, ŠÍPKOVOU RŮŽENKOU, se diváci mohou rozloučit při derniéře 13. prosince.
Novým rodinným představením, které plzeňský balet nabízí, je Prokofjevova POPELKA, která měla premiéru v sobotu 16. listopadu ve Velkém divadle.

Jejím uvedením si soubor zároveň připomíná 60. výročí úmrtí skladatele, jenž zemřel 5. března 1953 – ve stejný den jako Stalin.
Popelku komponoval Sergej Prokofjev v letech 2. světové války, premiéru měla v moskevském Velkém divadle 21. 11. 1945. V pražském Národním divadle ji představil již v roce 1948 choreograf Saša Machov.
Nového nastudování Popelky se ujal jako choreograf i režisér umělecký šéf souboru Jiří Pokorný s cílem nabídnout bohatý mnohovrstevný zážitek divákům všeho věku: „Naše inscenace se plně soustřeďuje na dějovou linii pohádkového příběhu. Pomíjí momenty, které neposouvají děj, větší pozornost zato věnuje rodinným vazbám a citovému zrání hlavní postavy. Geniální Prokofjevova hudba byla pro mne impulsem pro nové pojetí choreografie, koncipované na bázi neoklasiky. Opírá se o současné výrazové prostředky, je technicky velmi náročná a plzeňskému souboru ušitá přímo na míru.“
Na otázku, proč do role Popelky vybral právě Colombe Hays a Moniku Mašterovou, Jiří Pokorný odpovídá: „Volba byla pro mě od začátku jasná, o nikom jiném už jsem nepřemýšlel. Nejen proto, že Monika i Colombe jsou typově vhodné, křehké, půvabné a technicky dobře vybavené. Obě mají navíc určitě ´vyzařování´, vnitřní dispozice potřebné ke zvládnutí přesvědčivé proměny prostého děvčete v nádhernou mladou ženu, pro niž je láska nad veškeré bohatství.“
Specifikem plzeňské inscenace budou ´transformeři´.
Choreograf Jiří Pokorný spolu se scénografem Janem Duškem zvolili pro inscenaci zvláštní klíč, který nepochybně ´odemkne´ srdce malých i velkých diváků: „V představení účinkuje hodně dětí z naší baletní školy, budou oživovat prostředí, v němž se děj odehrává. My jsme si je s prof. Duškem nazvali ´transformeři´, protože budou vytvářet a zároveň animovat vybavení domácnosti - kamna, prádelní koš, špajzku a umyvadlo s kohoutkem, ale také části kočáru, hodiny či trůn. Budou představovat pomeranče jako symbol bohatství zámku, Prince na cestě světem budou provázet jako planety… Zajímavý úkol z toho vyplynul pro výtvarníka Romana Šolce, který kromě kostýmů musel tedy vypracovat i návrhy nábytku.“

Zárukou kvalitního hudebního nastudování Prokofjevovy partitury je orchestr Divadla J. K. Tyla pod vedením svého uměleckého šéfa Petra Kofroně, jenž baletní soubor skvěle doprovodil již při realizaci Anny Kareniny s hudbou Dmitrije Šostakoviče.