Pražský komorní balet má i dobré choreografy
autor: Z webu
Vystoupení Pražského komorního baletu v rámci festivalu Tanec Praha 2003 bylo plánováno na 13. června 2003, pro velký zájem a předem vyprodané divadlo se přidalo další představení na 12. 6. 2003. Pro diváky připravil Pražský komorní balet tři choreografie: premiérovou S úctou líbám … Jana Kodeta, dále Positivní…? Tomáše Rycheckého a Davida Stránského a závěrečnou Mariin sen Petra Zusky.
Večer otevíral Jan Kodet s choreografií S úctou líbám…, kterou věnoval své mamince. Vybral si vhodný hudební doprovod - Šest duetů pro housle a violu Carla Stamitze v provedení Gabriely Demeterové. (Výběr hudby napovídá vždy něco o choreografovi, o jeho hudebním vkusu – nevkusu, muzikálnosti, citlivosti.)
Viděli jsme gejzír neobvyklých tanečních nápadů, pohybových vazeb ve dvojici, jinde zase vysloveně hereckých a oduševnělých výrazových projevů. Půvabné vlastní zvukové doprovody v hudebních pauzách udržovaly celý tanec v napětí a tahu. Domnívám se, že je to - zatím – ta nejkrásnější choreografie Jana Kodeta, kterou jsem viděla a „v kuloárech“ se říkalo totéž.
Dovolte malou osobní poznámku - Jana Kodeta znám ještě jako pilného a nadaného studenta tanečního centra. Patřil už během studií mezi nejlepší tanečníky, dostával příležitost nejen v sólových rolích, ale i při vlastních choreografiích. Po absolutoriu odešel studovat a tančit do ciziny a vrátil se jako originální a nápaditý choreograf, který umí a nepotřebuje tedy diváky „šokovat“. Právě toto ve své choreografii zúčtoval. Blahopřejeme!
Dva výborní sóloví tanečníci pražského komorního baletu - Tomáš Rychecký a David Stránský připravili vlastní choreografii s názvem Positivní .. ? Chtěli tancem vyjádřit hrozbu zákeřné nemoci, která může postihnout i nevinné. Zasaženým lidem se pak náhle změní život, zůstávají většinou opuštěni ve světě bez návratu s diagnózou: positivní ! O tom všem nám vyprávěli oba choreografové a současně i interpreti, kteří si ještě přibrali své dva kolegy: nadaného Radka Vrátila a vynikající Zuzanu Herényivou, o které při jejím talentu jistě ještě brzo uslyšíme.
Hlediště opět jen tiše žaslo: za doprovodu výborně zvolené hudby – Vladimír Martynov a Arvo Pärt - se odvíjejí vztahy mezi čtyřmi lidmi, jejichž citové vazby se různě prolínají, po technické i choreografické stránce na nejvyšší úrovni a při tom vše zůstává nesmírně něžné, plné emocí, oduševnělých a jemných náznaků. Jejich osobní teritoria jsou vymezena osvětlenými čtverci, z kterých vystupují do „života“ k navazování vzájemných kontaktů a do kterých se na závěr vracejí opuštěni odejít do nenávratna. Všichni víme, že Pražský komorní balet má špičkové tanečníky, ale že má tak výborné utajené choreografy ve vlastních řadách je pro všechny milým překvapením. Gratulujeme a jen tak dál!
Časopis 25 - rubriky
Články v rubrice - Festivaly
PRAKAB přivítá veřejnost v rámci dne otevřených dveří
Pražská kabelovna ve druhé polovině června otevře své brány veřejnosti, které nabídne nejen možnost prohlédnou ...celý článek
Časopis 25 - sekce
DIVADLO
Lenka Havlíková: Nejdůležitější je neustále všechno opakovat
Lenka Havlíková stála společně s Šárkou Pavelkovou, Štěpánem Kubištou, Kristiánem Kubákem a Jakubem Vedralem v celý článek
HUDBA
Prague Quiet Music Festival zve na exkurzi do světa tiché hudby
Hlavním hostem 4. ročníku Prague Quiet Music Festivalu bude asamisimasa, přední norský soubor specializující s celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Markéta Mikulášková: Když zhasne obloha
Svoji první báseň zveřejnila Markéta Mikulášková coby třináctiletá. Její básnický talent je nejen zcela nespor celý článek