Scéna.cz 

Taťjana Nikolajeva neznámé nahrávky

O nahrávky umělců z bývalého Sovětského svazu nebyla v minulosti v někdejším Československu nouze. Bylo to v dobách, kdy díky jednostranné propagandě bylo vše, co přicházelo odtamtud, politicky zprofanované. Velkou výjimkou ovšem byla klasická hudba. Ruské orchestry i špičkoví ruští sólisté byli v Československu velmi vítáni a jejich koncerty patřily mezi ty beznadějně vyprodané. Československo, jakožto součást východního bloku, poskytovalo ruským umělcům dobrou, mnohdy i první možnost k výjezdu za hranice. Když se tito hudebníci prosadili, oceňoval jejich umění celý svět. Významným objevem i v dnešní době jsou nahrávky doposud neznámé. Řada z nich je uložena v archivu Supraphonu a Českého rozhlasu. Často jde o záznamy koncertů ruských umělců na pražských pódiích.

Supraphon od roku 2008 vydává speciální edici nazvanou Ruští mistři (Russian Masters). Vychází v ní jednak ze svého vlastního archivu, který obsahuje studiové nahrávky, jednak nabízí zmíněné živé záznamy rozhlasové. Hned na několika albech je zde například fenomenální Svjatoslav Richter. V edici jsou také nahrávky Mstislava Rostropoviče, Davida Oistracha, Leonida Kogana nebo Rudolfa Baršaje.
V edici Ruští mistři (Russian Masters) vyšel nejstarší otisk nezměrného mistrovství jedinečné klavíristky Taťjany Nikolajevy (1924–1993). V jejím případě se nelze splést s označením „zázračné dítě“. Taťjana Nikolajeva studovala klavír již od tří let, ve dvanácti začala komponovat. Ve třinácti nastoupila na Moskevskou konzervatoř, po jejím absolutoriu se intenzivně věnovala skladbě. Zlomovým v její kariéře byl rok 1950; důležitější než vítězství v prvním ročníku mezinárodní soutěže J. S. Bacha v Lipsku bylo setkání s Dmitrijem Šostakovičem, jež přerostlo v celoživotní přátelství. Svou interpretací Bacha Nikolajeva inspirovala Šostakoviče ke kompozici jeho vlastních 24 preludií a fug a následně se stala prvním interpretem tohoto díla. V únoru následujícího roku dostala Nikolajeva právě v Praze příležitost natočit s Českou filharmonií Druhý koncert Sergeje Rachmaninova a několik bachovských snímků. Ostatní supraphonské snímky (Prokofjev, Šostakovič a vlastní Tři koncertní etudy) pak vznikly v dubnu 1954.
Jakkoli nevelký je odkaz Taťjany Nikolajovy, zaznamenaný na supraphonských magnetofonových pásech, jeho význam je nezanedbatelný; představuje prakticky nejstarší dochované doklady nezměrného mistrovství této legendární klavíristky, než ji objevil celý svět.