Scéna.cz 

Naše sny nás (ne)omezují !

Festival Letní Letná přivítal ve dnech 1. - 5. září francouzský soubor Cahin-caha („cirque batard“), představitele tzv. nového cirkusu. I když nám nic neříká slovo „batard“ (znamená cosi jako nezařaditelné, pulzující, lyrické a plné emocí), slovo cirkus má skoro pro každého z nás něco magického, něco, co nás vrací do dětství. Snad proto bylo před stanem, kde se odehrávalo představení Grimm, inspirované volně pohádkami bratří Grimmů, každodenně narváno. A nebo to bylo proto, že představení Daniela Gulka, který sám sebe označuje za „zeno-anarcho.surrealistu“ a je uznávaným divadelníkem, akrobatem a performerem mají totiž už po léta velmi dobré renomé?
A tak jsem také vstoupila...

Najednou jsem se s tou spoustou lidí ocitla v přítmí pohádkového lesa, kterým bylo možno bloudit, prodírat se, jít za podivnými zvuky a za tušenými postavami (lidí-zvířat-pohádkových bytostí), které se sem tam vylouply z příšeří. Na námi ve výšce se zmítají jakési odvážné nedefinovatelné bytosti, drzý skřet se na nás sápe a sem tam někomu laškovně rozepne kalhoty, cosi jako ďábel a zároveň ohebný had vinoucímu se po pahýlu stromu s hrdostí prohlašuje, že je vládcem lesa, a černočerná čarodějka u ohně vyluzuje melodické zvuky na tibetské míse. A támhle zase zelená žena svádí žasnoucího krále svým žonglováním s vaječnými žloutky… Pak náhle zahřmí a ozve se šumění deště. Hranice lesa se rozšiřují – jsou strženy závěsy a diváci se cpou na dřevěné lavice po obou stranách, aby udělali prostor příběhům…
A jsou to možná (nebo zcela určitě) příběhy, jejichž děsivé i poetické střípky se vám míhaly v dětských snech, protože tohle je příběh o dozrávání, tajemství a zradě… Je to příběh života, protože ty postavy mají lidské vlastnosti, jsou hašteřivé, chlubivé, egoistické, smutné i rozdováděné. Ale zároveň jsou to bytosti neskutečné, protože dokážou neobyčejné kousky – létat vzduchem s lehkostí ptáků, vyšplhat se do závratných výšek, stočit se do klubíčka tak malého, že je není ani vidět, a nebo být obrovskými lesními příšerami z hororů… Těch devět lidí, kteří se představují v Grimmovi, je obdivuhodných. Když už už vybíráte, že právě tenhle je nejlepší, protože umí víc než ostatní - ovládá umění provazolezecké i provazochodecké, dokáže své tělo zkroutit do nepředstavitelných křivek, tu zas překvapí další zběsilým bubnovým extempóre, kdy máte pocit, že jeho osm pojízdných bubínků snad tančí. Všechno, co se slibovalo, se tu opravdu uskuteční. Je tu vzdušný tanec v horizontální i vertikální podobě, okouzlující a magický tanec s lesními větvemi, na kterých se obyvatelé kouzelného lesa vznášejí tak , že to budí dojem animovaného filmu (člověk tohle snad ani nedokáže?!), a pak ta koupel v černém peří, odkud dívka zakletá v havrana vychází čistá, bílá, neposkvrněná… Velké celky střídají detaily, pohyb se proměňuje v hudbu, tisíce nápadů, které vás obejmou jako surrealistický sen, a ještě se naučili česky, abychom si vychutnali drobné vtípky…
Dvouhodinové představení (v jehož půli se nezapomene ani na to, aby diváci změnili „perspektivu pohledu“ a vyměnili si strany) uběhne jako sen. Tak nevím, jak to říkal ten pan král… prý nás naše sny omezují?

Cahin-caha Grimm
Režie a spoluautor Daniel Gulko
Účinkují Jules Beckman, Anna Bur, Claire Harrison-Bullett, Olivia Cubero, Jorn Gehlker, Harry Holtzman, Bob Lipman, Jeanne Mordoj, Dirk Schambacher