Scéna.cz 

Johanna Tesařová slaví jubileum

Herečka Johanna Tesařová, členka Národního divadla, která svou postavou i způsobem projevu má z našich hereček nejblíže k někdejším divadelním divám či heroinám, se v těchto dnech dožívá životního jubilea.
Narodila se 13. září 1945 v Klagenfurtu v Rakousku. Její dědečci byli tzv. vídeňští Češi, jeden truhlář, druhý krejčí, a se svým řemeslem vandrovali. V Rakousku se tedy seznámili i Johannini rodiče. Ptáte-li se na „umělecké geny“, pak rozhodně v rodině jsou. Otec byl zpěvák (v roce 1946 dostal nabídku do olomoucké opery). Maminka zpívala ve sboru.

Johannu to táhlo k divadlu, ale na JAMU v Brně se dostala až na druhý pokus (dokončila 1967). Kdyby se tak nestalo, zřejmě by z ní byla učitelka mateřské školky. Ještě za dob studií účinkovala v Divadle na provázku, a poté byla členkou mimického sboru Mahenova divadla. Přelomem byla hlavní role v inscenaci Celestine. Na cestě divadelními luhy a háji, dříve než zakotvila v pražském Národním, ji potkalo více divadel – Divadlo Petra Bezruče v Ostravě 1970-1980 (Zkrocení zlé ženy, Hamlet, Strýček Váňa, Racek, Komu zvoní hrana, Měsíc pro smolaře), v následujícím angažmá v Divadle J.K.Tyla v Plzni (1982-1992) je nezapomenutelnou inscenací Kdo se bojí Virginie Woolfové, Drahomíra a její synové, Dům Bernardy Alby, ale také Pavlíčkovo drama o Boženě Němcové O pohřbívání v Ćechách.
Od roku 1992 je členkou Národního divadla v Praze. Ztvárnila tu mj. tyto role: Agrippina (Britannicus), Ase (Peer Gynt), Kajka, Eva (Weselohry), Felipe (Dorotea), Iokasté (Oidipús vladař), Vrbčena (Rok na vsi), Ona (Návštěvní doba), Tonka (Romance pro křídlovku), Poutnice, též Veronika (Pašije), Milka (Noc potom), Verunka (Éra Kubánkova) aj.
V současné době jí můžeme vidět v Cyranovi z Bergeracu (Dueňa, Marketa de Jesus), Coriolanovi (Volumnia), Našich furiantech (Marie Dubská) a nejnověji jako paní Pearcovou v Pygmaliónu.