Scéna.cz 

Kunisada – mistr pozdního japonského dřevořezu

Zámek Zbraslav ožil japonskými dřevořezy. Od 20. září 2005 do 8. ledna 2006 je zde vystaveno na dvě stě padesát originálních Kunisadových dřevořezů. Výstavu je možno shlédnout ve čtyřech výstavních sálech sousedících se stálou expozicí asijského umění Národní galerie v Praze.
Vedle dvou hlavních témat - divadelních listů yakushae a portrétů krasavic bijinga – zde najdeme i obrazy zápasníků sumó, válečníků a hrdinů japonské historie, hororů a krajin, alba sérií a knižní ilustrace. Pro srovnání jsou do výstavy zařazeny také ukázky díla Kunisadových předchůdců, současníků a následovníků. Grafické originály poskytují nenahraditelný půvab přímého prožitku hýřivých barev, kompozičních fines a vysoké technické kvality japonského dřevořezu.

Jméno Kunisada se do popředí zájmu dostává až v posledních desetiletích. Zřejmě díky tomu, že Kunisadovou doménou bylo divadlo kabuki (v Evropě dosud neznámé), a také proto, že se jeho dílo pro svou barevnou i kompoziční přebujelost označovalo za úpadkové, ba dekadentní. Přitom právě Utagawa Kunisada (1786–1865) byl ve své době nejproduktivnějším malířem barevných tisků převážně spojených s divadelními představeními bombastického divadla kabuki v šógunově hlavním městě Edu (dnešním Tokiu).
Po celou první polovinu 19. století byl Kunisada v Japonsku považován největšího mistra žánrového dřevořezu zvaného ukiyoe – obrázky prchavého světa. Zachovalo se jeho více než 20 000 grafických listů, takže je také jedním z nejčastěji zastoupených malířů ve všech světových sbírkách ukiyoe. V roce 1800 vstoupil jako žák do ateliéru Toyokuniho I. a věnoval se ilustracím, obrazům herců a krasavic. Zpočátku své dráhy proslul především jako malíř krásek bijinga. Po mistrově smrti v roce 1825 soutěžil o vedení ateliéru školy Utagawa s Toyokunim II., který odešel ze scény v roce 1835. V roce 1844 Kunisada přejal jméno svého mistra a jako Toyokuni III. až do věku osmdesáti let tvořil výpravné scény z divadla a portréty herců kabuki. Věnoval se také malování dlouhých sérií kombinujících divadelní výjevy s krajinou, často ve spolupráci s Hiroshigem či Kuniyoshim. Díky svým úspěchům v roli učitele i malíře působil Kunisada jako vůdce školy Utagawa a ve svém ateliéru stanovil výtvarný idiom své doby. Všichni jeho současníci i následovníci z doby Meiji vycházeli z výtvarných principů, které do pozdního stylu ukiyoe uvedl právě Kunisada.