Scéna.cz 

Vskutku pěkný Dům Bernardy Alby

První zvonění. Jeviště potažené bílou plachtou, sedm - domov symbolizujících židlí, modravé nebe na horizontu. Druhé zvonění. Devět charismatických královéhradeckých hereček se na scéně připravuje k velkolepému výkonu. Zvonění třetí. Světelný střih, hudební podkres – základní kameny byly položeny. Nezbývá, než začít stavět.

V roli stavbyvedoucího se, v Hradci Králové již podruhé, představil slovenský režisér Marián Pecko. Nutno poznamenat, že ani tentokrát nezklamal! Španělské divadelní hry básníka a dramatika Federica Garcii Lorcy Dům Bernardy Alby (v překladu Antonína Přidala) se ujal s nejvyšší mírou citu, pokory a porozumění. Zkrátka opět dokázal, že umí velice jemně pracovat s herci, že ženské téma mu není cizí, zkrátka, že je velkým básníkem duše a lidských srdcí.

Také kostýmní výtvarník a scénograf Pavol Andraško je mu v této inscenaci silnou oporou. Jeho strohost a černo-bílé ladění scény vytvářejí nevšední obraz bloudění, spoutání a samoty, navíc otevírají nový prostor mnoha hereckým akcím.Vše skvěle podporuje hudba Róberta Mankoveckého. Teskné melodie přecházejí v romantické leitmotivy doplněné libým zpěvem všestranné herečky Andrei Marečkové (divákům se zde také představuje v roli Adély - jedné z Bernardiných dcer), aby je posléze náhle vystřídalo zběsilé forte bubnů. Právě značné zastoupení hudební složky umožňuje místy taneční až baletní projev (choreografie Zuzana Hájková), jenž všechny protagonistky zvládly na výbornou.
Tím vším neustále provokuje diváka, klade mu nové a nové otázky, nabízí rozhřešení. Velmi riskantně tak balancuje na hranici srozumitelnosti nepřipravenému návštěvníkovi. Přidá-li se k tomu ovšem herecká chuť a odhodlání, vyrůstá nám před očima silný emotivní příběh pětice dcer žijících v jednom domě společně se svojí matkou, jenž se pod její despotickou vládou stává vězením.
Titulní role Doni Bernardy se bravurně zhostila Marie Kleplová. Pochvalu za dobře odvedenou práci si ale bezpochyby zaslouží všech devět protagonistek.
Hudba sílí. Oblaka rudnou krví. Hudba umlká. Ticho. Lehké zašumění v hledišti. Potlesk. První opona, druhá opona, výkřiky „Bravo!“. Opona stále střídá oponu. Diváci nepřestávají bouřlivě aplaudovat.
A tak na světě je další krásná stavba do projektu „Velká tavba“!

Federico Garcia Lorca Dům Bernardy Alby
Překlad Antonín Přidal; režie Marián Pecko, dramaturgie Lucie Bulisová, výprava Pavol Andraško, hudba Róbert Mankovecký a choreografie Zuzana Hájková.
Hrají Marie Kleplová, Zora Valchařová-Poulová, Pavla Tomicová, Kateřina Francová, Marcela Holubcová, Petra Výtvarová, Andrea Marečková, Martina Eliášová a Lenka Loubalová.
Premiéra 22. února 2003 Klicperovo divadlo Hradec Králové.