Scéna.cz 

Cesta Hany Briešťanské po D1

Herečka Hana Briešťanská má za sebou první sezónu ve Zlínském divadle. Setkali jsme se po představení Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách. Tuto inscenaci, určenou pro tři muže, ve Zlíně obsadil režisér Jakub Nvota netradičně. Postavu „Druhého“ hraje Hanka.

Místo na scéně jste se teď ocitla v hledišti... Cítíte se lépe jako herečka nebo jako divačka?
Je to jedno. V představení SOUBORNÉHO DÍLA WILLIAMA SHAKESPEARA VE 120 minutách je pro mě radost hrát i přihlížet. Zkoušení bylo bezvadné, dík kolegům a vůbec celému realizačnímu týmu v čele s Jakubem Nvotou, který má s improvizačním a autorským divadlem bohaté zkušenosti. Pravda, bylo technicky náročné, při všech těch převlecích, střizích a zběsilému tempu, ale když se sejdou fajn lidi, kteří mají chuť pracovat, není co řešit. Stran netradičního obsazení – hru napsali tři britští herci sami sobě „na tělo“, hraje se po celém světě, a pokud vím, dokonce i v ryze ženském obsazení. Každopádně – děkuji, Kubo!

Jak se vám hraje trapas na jevišti, kdy vám kolegové záměrně utečou, a vy musíte diváky utáhnout sama?
Nejdůležitější je udržet diváka v pocitu, že jde o skutečné nedopatření. Občas se povede lépe, jindy hůře dle momentálního nastavení, síly okamžiku, venkovní teploty, kurzu dolaru atp.

Hraje se v „dílně“ – jste přímo na dosah divákům. Nevadí vám to?
Kdo zavítal do Městského divadla Zlín, ví, že rozloha jeho velké scény směle konkuruje Strahovskému stadionu. Fakt, že divadlo disponuje Studiem „Z“ a Dílnou 9472 (bývalé Divadélko v klubu), které jsou jako stvořené pro komornější příběhy, považuju za ohromnou devizu. Pro mě osobně paráda.

Jak pracné je rozehřát publikum? Jistě se najdou i takoví „eskymáci“, kteří nereagují…
Představení má živý tvar, mění a vyvíjí se. Po každé repríze s kolegy sedíme a rozebíráme, co a jak fungovalo, co by se dalo udělat líp. Rezonujeme s publikem, na tom je představení založeno.
Stává se nám, že diváci přijdou na „klasického Shakespeara“, a pak nevěřícně zírají, kde se to ocitli. Zvlášť v interaktivnějších pasážích, konkrétně ve druhé půlce, kdy na divácích demonstrujeme, že Ofélii může hrát opravdu každý, je to znát. Někdo je evidentně nadšený, jiný spolupracovat odmítne.

Ta dnešní divačka byla coby Ofélie nesmírně dobrá. Měl jsem pocit, že je nastrčená. Jaká je pravda?
Nikdo, kdo s námi pracuje v hledišti, není „nastrčený“, jde vždy o namátkovou volbu. Ano, Ofélie byla dnes opravdu výborná, pan Ego skvěle sekundoval.

Pojďme si ale povídat o vás. Co vás přivedlo k divadlu?
K herectví jsem nebyla nikterak vedená, takže vlastně souhra náhod. Byla jsem živé dítě, odmalička jsem zpívala v cimbálce, chodila do lidové školy na piáno a zpěv, později i na dramaťák. Po zdolání Obchodní akademie jsem se rozhodla zkusit herectví. Vyšlo to napoprvé.

Kde jste studovala herectví?
Vyšší odborná škola Praha – Michle, obor Dramatické umění, moderování, dabing. Našimi hereckými pedagogy byli paní Nina Divíšková a pan Pavel Pecháček. Neměnila bych.

Jak jste se dostala do Zlína?
S oblibou říkám, že má herecká kariéra lemuje dálnici D1. Pocházím z Hodonína, studovala jsem v Praze, odtud na osm let do Jihlavy, následně Brno, Opava (kam zrovna protáhli D1 až do Ostravy) a teď Zlín (opět nový úsek). Každopádně, abych odpověděla na Vaši otázku - úspěšně jsem prošla konkurzem.

A líbí se vám tady?
Po sezóně zde strávené musím říct, že moc. Pracovně i lidsky. Ale tím byl „Zlín“ vždycky vyhlášený. Moc mu přeju, aby v dnešní době sociální, finanční a kulturní krize udržel svůj standard a nemusel jít pod svou cenu.

Která je tady vaše role – srdcovka?
Na srdcovku se mě zeptejte za deset let! Zatím nemůžu říct, že by mě některá z rolí, které hraju, vyloženě nebavila. Takže mě vlastně baví všechny.

Co vy a zpěv?
Jojo, zpívám ráda, zpívala jsem odmala, v divadle i v několika muzikálech…

A zahrála jste si v nějaké (nezkrácené) Shakespearově hře?
Pár Shakespearů už za sebou mám – ve SNU NOCI SVATOJÁNSKÉ na škole Titánii, v Horáckém divadle Jihlava Hermii, Porcii v KUPCI BENÁTSKÉM, Rosalindu v JAK SE VÁM LÍBÍ, Lady Annu v RICHARDOVI III, záskok Mirandu v BOUŘI…

Hana Briešťanská (1979) vystudovala Vyšší odbornou školu hereckou v Praze. Po absolutoriu v roce 2000 se jejím prvním angažmá, ve kterém strávila osm let, stalo Horácké divadlo v Jihlavě. Zahrála si tu množství (často hlavních) rolí, mj. Sally v Kabaretu, Polly v Žebrácké opeře, Kláru ve Slaměném klobouku, Rosalindu v Jak se vám to líbí a následně Marketu v Marketě Lazarově či Charlottu ve Višňovém sadu. Několikrát získala cenu jako nejoblíbenější herečka roku. Poté strávila rok v Městském divadle Brno (Jill v Equuovi, Margaretu v Kočce na rozpálené střeše), „proletěla“ Slezským divadlem v Opavě a nakonec zakotvila v Městském divadle ve Zlíně. Tady ji diváci mohou vidět v Čučudejských pohádkách, Kráse na scéně, Juanovi, Brouku v hlavě, Souborném díle Williama Shakespeara ve 120 minutách a nejnověji (premiéra 3. března 2012) jako Tonku v Romanci pro křídlovku.