Rodinný výlet: Výprava lidským životem

autor: Pavel Nesvadba
zvětšit obrázekČinoherní klub uvádí od dubna 2026 dvě jednoaktovky Thorntona Wildera DLOUHÝ ŠTĚDRÝ VEČER (The Long Christmas Dinner) a RADOSTNÝ VÝLET DO TRENTONU A CAMDENU (The Happy Journey to Trenton and Camden) pod názvem RODINNÝ VÝLET. Režisér Ondřej Sokol se s tvorbou Thorntona Wildera setkal již v roce 1998 v Městském divadle Mladá Boleslav. Současného diváka však oslovuje nevšedním pojetím herectví. Nabízí nejen záměnu rolí, kdy herečky hrají pány a herci ztvárňují dámy, ale především imaginativní herectví. To vybízí diváka k větší představivosti, současně však klade značné nároky na herecký soubor, zejména na přesnost gest. Právě herecká věrohodnost a divákova představivost se zde vzájemně doplňují.
Obě hry Thorntona Wildera vyšly v roce 1931 ve společném svazku THE LONG CHRISTMAS DINNER AND OTHER PLAYS IN ONE ACT. V témže roce se dočkaly premiéry. Na česká jeviště vstoupily v roce 1965, kdy režisér a překladatel Ota Ornest uvedl v Divadle DISK jako své absolventské představení tři jednoaktovky: Dětství (Childhood), Dlouhý štědrý večer (The Long Christmas Dinner) a Radostný výlet do Trentonu a Camdenu (The Happy Journey to Trenton and Camden).
Devadesát let u štědrovečerního stolu
První jednoaktovka DLOUHÝ ŠTĚDRÝ VEČER není ve skutečném čase dlouhá, zachycuje však devadesát let života několika generací rodiny Bayardových. Plynutí času Ondřej Sokol interpretuje také prostřednictvím hlasu vypravěče (Viktor Preiss), který provází diváka příběhem a podněcuje jeho představivost. Scéně Adama Pitry dominuje štědrovečerní stůl, nad nímž se klene mohutný látkový baldachýn, který ohraničuje celý jevištní obraz. Postavy vstupují na jeviště portálem z pravé strany, který se v určitých okamžicích rozsvěcuje. Vánoční stromek zůstává upozaděný, mírně pokřivený, jako by v průběhu devadesáti let postupně sesychal. V proměnlivém osvětlení se jeho silueta deformuje a místy připomíná sochu. Kostýmy Kataríny Hollé pracují s kontrastem ženských a mužských postav. Ženské šaty mají upjaté živůtky a výrazně nabírané rukávy v ramenou, zatímco mužské obleky působí civilněji a uvolněněji. Barevnost kostýmů je střídmá, téměř neutrální, a ponechává prostor především hereckému jednání.
Plynutí času je vystavěno na opakujících se replikách, s nimiž Thornton Wilder pracuje s mimořádnou důmyslností. Vynikají zejména rozhovory o vánoční krůtě, její tradici i přípravě. Štědrovečerní rituál se každoročně vrací a Ondřej Sokol jeho pravidelnost umocňuje prostřednictvím horizontální časové linie. Proměňuje se například váha krůty před upečením a po něm i jména služebných, které ji připravují a obsluhují rodinu. Na jevišti přitom žádná krůta není. Herci ji přesto krájejí a servírují, nalévají víno, nechávají si přinášet pokrmy a komunikují s neviditelným služebnictvem. Všechny tyto činnosti působí díky přesnosti hereckých gest naprosto věrohodně.
Jakub Burýšek coby Ermengarda zaujme zejména replikou při přípitku. Na jevišti se objevuje také samotný Ondřej Sokol v roli Leonory. Během devadesáti let historie rodiny Bayardových se jednotlivé generace nemíjejí, naopak se jejich osudy prolínají. Lucie Žáčková coby Brandon dodává své postavě otcovskou autoritu a odpovědnost za celou rodinu. Matka Bayardová v podání Václava Šandy je velmi akurátní a odměřená, přesto zaujímá důležité místo v rodinné hierarchii. Odchody jednotlivých postav na věčnost se odehrávají prostřednictvím již zmíněného portálu, který se v daných okamžicích rozsvěcuje.
Rodinný výlet bez automobilu
Druhá jednoaktovka RADOSTNÝ VÝLET DO TRENTONU A CAMDENU přináší výraznou proměnu scénického prostoru. Vánoční baldachýn se zvedá a zůstává pouze v náznaku po stranách jeviště. Na horizontu se odhaluje policový systém s výraznými popisky, který připomíná sklad. Ondřej Sokol zde ještě více rozvíjí princip imaginativního divadla. Jednoduché praktikábly uprostřed jeviště představují automobil, v němž rodina Kirbyových podniká svůj výlet. Herecké jednání je vystavěno na náznakových akcích, od řízení imaginárního automobilu až po podávání párku v rohlíku. Divák přijímá tyto situace jako skutečné, přestože většina předmětů fyzicky neexistuje.
Mimořádně působivé je zapojení inspicientky Markéty Řezáčové. Sokol z její přítomnosti nevytváří prvoplánový komický efekt, ale naopak využívá její skutečnou profesní roli. Inspicientka řídí představení, svolává herce na jeviště a stává se součástí jeho dění. Vzniká tak zajímavý dialog mezi Martinem Fingerem, jeho postavou Artura a inspicientkou. Přiznané čtení replik z textu není projevem herecké nepřipravenosti, ale součástí zvolené divadelní konvence. Markéta Řezáčová sleduje průběh představení, vstupuje do něj a zároveň vytváří zvukové ruchy. Právě tato přirozenost jejího vystupování dodává inscenaci další rozměr.
Matka v podání Julie Stejskalové je akurátní, až přehnaně pobožná, současně však pečující a obětavá. Elmer v podání Václava Šandy představuje strohého otce, který si dobře uvědomuje, že jeho manželka má zpravidla poslední slovo. Do konfliktů nevstupuje, spíše pozoruje a svou zdrženlivostí vytváří protiváhu matčině dominantnímu projevu. Právě v této nenápadné, klidné síle spočívá působivost Šandova herectví. Sourozeneckou dvojici ztvárňují Lucie Žáčková jako Karolína a Martin Finger jako Artur. Oba představitelé jsou věkově starší než herci v rodičovských rolích, přesto jejich dětské postavy působí mimořádně věrohodně. Nejde o pouhou nápodobu dětského chování, ale o přesně vystižené vztahy, způsob vyjadřování i jevištní pohyb. Martin Finger vyniká zejména při konfliktu s matkou kvůli Arturovu postoji k víře. Jeho Artur působí jako poněkud prostodušší chlapec, aniž by herec sklouzával ke karikatuře. Lucie Žáčková vytváří Karolínu jako dospívající dívku s vlastními názory, nadhledem i vědomím intelektuální převahy nad mladším bratrem. Vztahy mezi matkou a dcerou, otcem a synem i oběma sourozenci tak získávají přesvědčivou podobu navzdory záměrně převrácenému věku představitelů.
Kostýmy Kataríny Hollé se oproti první jednoaktovce výrazně proměňují. Střídmou barevnost nahrazují syté pastelové odstíny, které podtrhují charakter jednotlivých postav i poetiku rodinného výletu. Elmerovo zelené sako, Arturova žlutá košile s modrými šlemi a krátkými kalhotami, Karolínin růžový svetřík či matčiny světlé šaty vytvářejí výrazně stylizovaný obraz rodiny. Barevnost však nepřebíjí herecké jednání. Naopak pomáhá jednotlivé postavy charakterizovat.
Inscenace RODINNÝ VÝLET v režii Ondřeje Sokola potvrzuje nadčasovost Wilderových jednoaktovek i životnost překladu Oty Ornesta. Pro samotného režiséra představuje návrat k textu, s nímž se setkal již v roce 1998 v Městském divadle Mladá Boleslav. Po osmadvaceti letech se k němu vrací s jinou životní i divadelní zkušeností. Oproti některým jeho výrazněji stylizovaným režijním počinům překvapuje současná inscenace mimořádnou jemností, nenásilným humorem a důrazem na detailní herectví. Sokol nepotřebuje efektní gagy ani vyhrocené situace.
Vystačí si s přesným gestem, drobnou proměnou výrazu, opakující se replikou či náznakem, který v divákově představivosti získává konkrétní podobu. Obě jednoaktovky přitom spojuje nejen téma rodiny a plynoucího času, ale také osud továrny, která v první hře představuje rostoucí průmyslové impérium Bayardových. Ve druhé se rodina Kirbyových vydává do míst, kde kvůli továrně musel odejít farmář. Jenže po letech už neexistuje ani samotná továrna. Pomíjivost se tak netýká pouze lidských životů, ale také všeho, co člověk vybudoval a považoval za trvalé. Pod zdánlivě všedními událostmi se skrývají radosti, zklamání, narození i odchody, které k lidskému životu neodmyslitelně patří. Wilderův svět dokáže být hořký, místy až krutý, ale jeho krutost nepramení z ošklivosti. Naopak se rodí z něhy, s níž sleduje lidskou pomíjivost. A právě tuto zvláštní rovnováhu dokázal Ondřej Sokol se svým hereckým souborem vystihnout. Divák se usmívá, aniž by se musel hlasitě smát, a odchází s vědomím, že i obyčejný rodinný výlet může být výpravou napříč celým lidským životem.
🎭 Thornton Wilder: Radostný výlet
Překlad Ota Ornest; režie Ondřej Sokol; dramaturgie Markéta Kočí Machačíková, Barbora Sedláková; scéna Adam Pitra; kostýmy Katarína Hollá a hudba Milan Pastyřík.
Dlouhý štědrý večer
Osoby a obsazení: Lucie (Jakub Burýšek); matka Bayardová (Václav Šanda); Roderick (Julie Stejskalová); Brandon (Lucie Žáčková); ošetřovatelka (Markéta Řezáčová); Genevieve (Martin Finger); Karel (Lucie Žáčková); Leonora (Ondřej Sokol); Ermengarda (Jakub Burýšek); Lucie II. (Václav Šanda); Samuel (Julie Stejskalová); Roderick Brandon (Julie Stejskalová).
Radostný výlet do Trentonu a Camdenu
Osoby a obsazení: matka (Julie Stejskalová); Karolína / Anička (Lucie Žáčková); Artur (Martin Finger); Elmer (Václav Šanda); inspicientka (Markéta Řezáčová).
Činoherní klub Praha, premiéra 4. dubna 2026. Psáno z reprízy 5. října 2026.
📘 www.cinoherniklub.cz
TIP!
Časopis 47 - rubriky
Články v rubrice - Recenze
Léčitel: umět si odpouštět a usmířit se
Divadelní spolek Kašpar uvedl 7. listopadu 2026 v premiéře inscenaci LÉČITEL irského dramatika Briana Friela. ...celý článek
Časopis 47 - sekce
HUDBA
Marie Rottrová slaví jubileum kompilací
K nadcházejícímu jubileu Marie Rottrové připravil Supraphon rozsáhlou kompilaci Řeka lásky / To nejlepší. Na č celý článek
OPERA/ TANEC
Program Pražského jara 2027 zveřejněn
Mezinárodní hudební festival Pražské jaro zveřejnil program 82. ročníku. Od 12. května do 2. června 2027 předs celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové drama Otec
Otec
Labyrint světa a peklo lidské mysli. Britsko-francouzský koprodukční film s Anthonym Hopkinsem a Olivi celý článek



