Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Slavný spisovatel Dan Brown v Praze

autor: Z webu

V lednu přijel na soukromou návštěvu do Prahy slavný americký spisovatel Dan Brown, jehož romány trhají rekordy v prodejnosti. Andělé a démoni, Da Vinciho kód a nejnověji Inferno mají po celém světě miliony fanoušků. U nás Brownovy knihy vycházejí především v nakladatelství Argo, a proto se právě lidé z tohoto nakladatelství stali Brownovými průvodci po Praze. V rámci své návštěvy se Dan Brown setkal s novináři, a také se zúčastnil prvního ze série scénických čtení z jeho nejnovějšího hitu Inferno, které uskutečnil tým Listování (zde Lukáš Hejlík a Věra Hollá) na Nové scéně Národního divadla. Poté se turné s Infernem (už bez autora) vypravilo po celé republice. Dan Brown je původem učitel, a je to na něm vidět. Má charisma skromných lidí, kteří se nepotřebují prosazovat. Nicméně i při své soukromé návštěvě byl ochoten odpovídat na mnohdy všetečné otázky. Díky účasti na setkání s novináři, ale také při besedě s autorem na Nové scéně, jsem zachytila odpovědi Dana Browna, jejichž výběr vám překládám.

Navštívil jste Prahu poprvé? Hledal jste tu inspiraci pro svůj příští román?
Je to až k podivu, že jsem zcestoval celý svět, a do Prahy jsem se dostal teprve nyní. I když mi mnohokrát mí rodiče říkali, že Prahu prostě musím vidět. A pro mého bratra je to nejoblíbenější město vůbec. Takže jsem konečně přijel. Prahu jsem si zamiloval rychle, jsem tu tři dny, a viděl jsem velkou spoustu věcí, které mě okouzlily. Například jsem měl možnost, vidět některé tajné části knihoven, a to bylo pro mě velmi vzrušující. Odvezu si tedy z Prahy velkou inspiraci, a už dnes doufám, že budu mít možnost přijet znova. Pokud se týká inspirace pro nový román, nemohu vám na to odpovědět. V případě, že se rozhodnu napsat knihu z nějakého prostředí, potřebuju o tom místě vědět spoustu věcí, a to během jedné krátké návštěvy nejde stihnout. Ale i kdyby to tak bylo, asi bych vám to neprozradil.

Jak jste se stal spisovatelem?
To je dlouhá historie, která sahá hluboko do mého dětství. První pokus jsem napsal už v pěti letech. Byl to thriller pod podivným názvem The Giraffe, the Pig and the Pants on Fire (Žirafa, prase a hořící kalhoty). Dodnes nevím, proč jsem to tehdy tak pojmenoval. Musím říci, že má maminka, učitelka, mě od malička podporovala v psaní. Tuhle moji první knihu dokonce vytiskla a opatřila kartonovým obalem. Takže mám z dětství takovýhle kuriozní suvenýr. Nicméně, cesta od psaní pro zábavu k rozhodnutí, že se tím člověk chce živit a něco i vydělat je hodně dlouhá Tak je to ale v každém kreativním povolání. Takže to chce velkou výdrž a víru. Než jsem se chytil, napsal jsem tři novely, které nikdo nekupoval. Koupila si je snad jen moje matka. Takže všem, kdo se chtějí stát spisovateli, doporučuji vytrvat, mít dostatek trpělivosti, a dělat to s vervou. Protože je dlouhá cesta od toho, že něco vymyslíte a zpracujete to, a tím, že konečně držíte v rukou hotovou knížku, která se navíc i prodává.

Spisovatelství je osamělá práce, a mnozí poukazují na to, že mnohdy s psaním souvisí i deprese. Jak se s takovými pocity vyrovnáváte?
Je pravda, že spisovatelství je obtížné řemeslo, protože při psaní musíte zkoumat i temná místa. A tak se stane snadno, že člověk upadne do deprese. Já jsem ale svým založením optimista, jsem stále vzrušený, zvědavý, jsem plně ponořen v tématu, o kterém píšu. Při psaní nemusíte být nutně šťastný, ale musíte být vášnivě zaujat tématem a vzrušený jeho zkoumáním. Takže je dobré, aby si člověk řekl: OK, tak nejsem úplně šťastný, ale mám štěstí, že se můžu věnovat tomu, co mě baví. Nadšení pro to, co zkoumáte, je důležité. Držte se toho, a nepřestávejte.

Zajímá vás historie jako taková?
Musím přiznat, že jsem úplný blázen do historie, náboženství a filozofie. Strašně mě to baví. A k tomu dodávám, že je jen málo míst na světě, které mají tak bohatou, mystickou historii jako Praha.

Co je pro vás inspirací? A jak vůbec vypadá proces psaní?
Tak například není vůbec náhodné, že hlavní hrdina mých knih, Robert Langdon, je profesor. Pro mě je to taková esence profesora, protože můj otec je profesor a já mám taky zkušenost s učením. Takže z této profese od dětství pocházejí mí největší idolové. Ptáte-li se na to, jak vzniká kniha, tak je to samozřejmě dosti dlouhý proces. Nejprve si vyberu téma a lokaci, navštívím to místo osobně, abych se tam rozhlédl a setkal se s lidmi. A když najdu tu základní myšlenku pro knihu, dostanu nápad, tak začíná tvrdá práce, která vyžaduje velkou trpělivost. Vstávám denně ve čtyři hodiny ráno, takže je to sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Vstanu a začnu psát, takže se dá říci, že většinu času trávím u svého psacího stolu. Snažím se napsat alespoň tři stránky denně, někdy to jde lépe, ale jindy je úmorná práce napsat aspoň jednu.

Co je u psaní nejtěžší?
Myslím, že pro jakéhokoli spisovatele je nejtěžší okamžik, než usedne k psaní. Ale obtížný je vlastně celý proces psaní. Nesnažím se fixlovat, i když to není přirozený způsob existence. Je velmi snadné prokrastinovat, protože se vždy najde spousta jiných věcí, které je potřeba udělat. Ale zvolil jsem si to, a tak musím do práce každý den, i když pracuji doma. Vzhledem k tomu, že sám na sebe dohlížím, tak si vždycky řeknu: Musíš, šéf tě vidí!

Přepisujete hodně?
Psaní vlastně znamená neustálé přepisování. Člověk je sám sobě redaktorem. Žádný spisovatel to napoprvé netrefí správně, a já nejsem výjimkou. Bez přehánění, na jednu stránku Inferna jsem jich deset zahodil. Kdosi řekl, a myslím, že je to velmi pravdivé, že rozdíl mezi publikovanými a nepublikovaný autory je ten, že publikovaní autoři si uvědomují, kdy je jejich psaní špatné a nezdráhají se napsaný text vyhodit.

Při psaní strávíte spoustu času. Nemáte zdravotní problémy – nebolí vás například záda? Pokud ano, co proti tomu děláte?
Samozřejmě, mám stejné problémy jako kdokoli jiný. Takže je dobré, když člověk práci přerušuje, zacvičí si, protáhne se. Nebo je také možná zkusit psát ve stoje, což jsem jednou udělal. Měl jsem problémy s páteří, a tak jsem celou knihu Anatomie lži napsal ve stoje. Žena mi vyrobila takový pultík, takže jsem při psaní mohl stát. No, a teď mám zase špatná kolena. :-)

Čtete ve volném čase? Jaký je váš oblíbený autor?
Čtu toho hodně, ale téměř výhradně non-fiction spojenou se svým bádáním. Takže mezi mé nejoblíbenější autory patří například Malcolm Gladwell a Joseph Campbell. Jinak mohu ale říci, že rekreace jako taková nemá nic společného se slovy. Trávím spoustu času psaním a čtení je pro mě spojeno se zdrojovými materiály pro mé psaní, takže myslím, že skutečně volný čas volný by měl člověk trávit jinak, aby si odpočinul.

Jak pohlížíte na filmové adaptace svých děl?
Nejčastější otázka je, jak se mi líbí představitel Roberta Langdona. Tak říkám, Tom Hanks je výborný herec a sympaťák. Uvědomuju si, že film je něco úplně jiného než literatura, využívá zcela jiných prostředků. Takže nekritizuju, jsem naopak poctěn, že někdo chce přenést mé příběhy na plátno. Je fajn, když vám někdo nabídne možnost vidět své dílo z jiného úhlu. Vidíme svou myšlenku jinak zpracovanou. Osobně si myslím, že zpracovávat mé knihy je velmi těžké, protože jsou velmi rozsáhlé. Takže mohu jen doufat, že film zachytí esenci příběhu, základní myšlenku. Když se to podaří, jsem šťastný.

Nevadí vám, že historici na vaše díla pohlížejí občas až nevraživě?
Premisou mých románů je to, že historie, jak se jí učíme, není úplně přesná. Nepřekvapuje mě, že se má interpretace historikům nemusí zamlouvat, ale neřeším to.

Jak se díváte na recenze svých knih?
Když jsem začal psát, dostal jsem velice dobrou radu. A ta zněla – ignorovat jako dobré, tak špatné recenze. Když věříte dobrým, tak musíte věřit i těm špatným. Když věříte dobrým, tak zlenivíte, a když špatným, tak vás to znejistí. Takže jediné, co může člověk dělat, je nasadit si klapky, a dělat svou práci. A snažit se napsat román, který byste si sám chtěl přečíst, a věřit, že se bude líbit i jiným. O každém autorovi občas napíšou špatnou recenzi, ty moje jsou někdy až nenávistné. A je třeba si uvědomit, že v kreativních uměních nemůže člověk nikdy potěšit všechny, a nemá smysl se o to pokoušet. Ať už jste umělec, herec, spisovatel, malíř, nebo kuchař, tak se musíte řídit svou vlastní chutí, vkusem. Takže, ať už píšete knihu, malujete obraz nebo děláte souflé, musíte to dělat tak, aby výsledek vyhovovat vám, A pak se jen modlit, aby to chutnalo i ostatním.

Jaký je váš vztah k Bohu?
Jsem duchovní osoba, ale sám sebe považuju za nedokončené dílo. Myslím, že všechno je neustále v pohybu. Čím víc čtu, tím víc si uvědomuju, že světu vlastně nerozumím, ale myslím si, že je to tak v pořádku. Nemusíme znát všechno. Ale jsme stále zvědavý, baví mě objevovat. Takže se ze všech sil snažím užívat ty otázky, které jsou nám v životě kladeny.

17.2.2014 16:02:24 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!