Scéna.cz 

Výstava Stavitelé chrámů v DOXu

Centrum současného umění DOX představuje tvorbu unikátního spolku: Jedinečného Svatopěstitelského Družstva (JSD). Na výstavě Stavitelé chrámů ukáže JSD převážně kultickou a rituální stránku své činnosti. Ve třech patrech věže zbudovali bratři Martin a David Koutečtí (Předseda a Náměstek JSD) svatyně, kaple a oltáře různých družstevních kultů. Tato náboženská zákoutí vznikla z běžných věcí, jež nás všedně obklopují, ale které jsou neustále vyhazovány. Právě předmětům denní potřeby zachráněným z popelnic a kontejnerů dávají členové družstva nový význam.

„Činnost a instalační výstavy Jedinečného Svatopěstitelského Družstva a Špružení Šmelcu jsou podle mého názoru nejčistším vyjádřením toho, po čem Jindřich Chalupecký tak důrazně volal: Umění se musí zabývat skutečným světem, ve kterém žijeme!“ říká o nové výstavě Leoš Válka, ředitel DOXu a zároveň kurátor výstavy.
JSD bylo v posledních letech spojováno s různými site specific projekty, velkoprostorovými instalacemi a především s alternativním zařízením Upsych 316a. V Centru DOX se však členové družstva ohlíží k počátkům své existence, kdy jejich činnost spočívala převážně v pěstování a uctívání Pana Miláčka – Mladýho Svatýho. Právě on spojil prvky veškerých mu známých náboženských forem a ustanovil nejroztodivnější církve a kulty. JSD se chopilo jejich provozování a k plnění těchto úkolů vybudovalo rozsáhlý a spletitý byrokratický aparát opírající se o množství výborů, odborů, komisí a subkomisí vyznačujících se až groteskně obsesivní pedantskou kancelářskou činností.

Název výstavy odkazuje ke sbírce Stavitelé chrámů významného symbolistního básníka Otokara Březiny. Podle kurátora Otty M. Urbana má už sám název diváka podvědomě směřovat k tomu, aby výstavu vnímal jako svého druhu specifický duchovní koncept: „V DOXu chceme představit tu část díla, která vychází ze spirituality JSD a z celého jejich náboženského roku, z rituálů a osobností, jež jsou s kalendářem spojeny. V nejvyšším čtvrtém patře je zbudován celý chrám, v dalších dvou patrech jsou pak umístěny jednotlivé oltáře určené daným světcům spadajícím do toho chrámu.“

Kromě projekce fotografií a videa zachycujících družstevní život a činnost JSD byly v DOXu dočasně zřízeny i detašované pobočky oblastní kanceláře JSD – zde družstvo předvádí (s ironií sobě vlastní), jak je možné využít množství vyhozených věcí posbíraných v popelnicích a kontejnerech a dát jim další šanci k existenci.
Ve filosofii JSD má zcela zásadní postavení termín šmelc, jehož význam přibližuje Předseda družstva Martin Koutecký: „Šmelc pochází od praotce Šmelce. Za té velké potopy světa totiž neplavala jenom jedna archa. Plavala tam malá Noemova a pak mnohem větší archa praotce Šmelce, který zachraňoval veškeré vyhozené a zatracené věci. Vlastně to, kvůli čemu se Hospodin rozhodl zmařit zemi, protože lidé vším, co jim kdy svěřil, opovrhovali, vše zahazovali a vyhazovali. Praotec Šmelc byl první vyvolenec Hospodina k záchraně zahozených věcí a od něj pochází to slovo šmelc, tedy vše, co je zahozené a vyhozené v popelnicích nebo kontejnerech.“

Z obyčejného nábytku je ve věži galerie zbudováno několik svatyní, kaplí a posvátných zákoutí různých družstevních kultů a vyhozené předměty denní potřeby a spotřeby jsou proměněny v rituální náčiní. Nechybí ani ukázka tvorby samotného Pana Miláčka, jejíž zlomeček se podařilo zachránit.