ON-LINE - Detail příspěvku
Pan režisér koukal, že jdu z ulice…
autor: Scena.cz
Předtím jsem pracovala v Labyrintu, kde jsem začínala jako nápověda a dělala jsem tam i inspici. Když divadlo zrušili, přešla jsem sem. Bylo pro mě úžasné, že jsem se dostala do Činoherního klubu. Je to asi sedm let, co jsem tady.
Kdysi jsem byla operátorkou a dávala data do počítače. Ale chtěla jsem mezi lidi. Je to sice náročné, ale hodně zajímavé a dodneška nelituju. K divadelní práci jsem se dostala úplnou náhodou. Šla jsem kolem divadla a přečetla si, že přijmou nápovědu. A tak jsem vešla dovnitř a nabídla se, že bych to zkusila. Pan režisér sice koukal, že jdu tzv. z ulice - řekl, ať to tedy týden zkusím, že mi dá vědět. Nakonec byl tak překvapený, jak dobře to šlo a divil se, proč jsem nepřišla už dřív.
Ono je to rozdělené na dvě fáze – fáze zkoušek, kdy je inspice k ruce režisérovi. Režisér řídí zkoušky podle svého a já dávám podklady, kdy herci mají čas. Pak se to sestavuje dohromady, aby zkoušky fungovaly a herci měli všechno zajištěné tak, aby se jim dobře pracovalo. Pak nastává fáze, kdy se hra zrodí a režisér inscenaci při premiéře předá. Pak je na mně, abych během repríz dodržovala vše, co bylo narežírováno. Zkrátka, aby vše běželo, tak jak má. Takže před představením musím zkontrolovat scénu, rekvizity, hlídat, aby herci přišli do divadla včas. Během představení je volám na výstupy. Při zkouškách si do scénáře dělám hustě poznámky, zaznamenávám vše, co se na zkouškách děje a co z toho vznikne.
V tom je ta práce zajímavá a náročná, že každá hra je jiná. Jedna je komedie, jiná vážná, je to různorodé. Něco je náročnějšího, něco klidnějšího. Když je hra komorní, třeba pro tři lidi jako Správce, je to klidnější. A zase taková Sexuální perverze v Chicagu má spoustu přestaveb, je to technicky náročné, takže to pak člověk má co dělat. Každý si hlídá svou profesi a já jsem nad nimi, musím mít oko všude.
Já v podstatě dělám ráda všechny. Rychleji utíkají komedie, je příjemné, když se diváci baví. Když je něco vážnějšího, tak je to takové pomalejší.
V době zkoušek od rána do noci, je tam jen odpolední pauza. Pokud jde o představení, tak to máme rozděleno s kolegou. Každý dělá tu svou, kterou zná od zkoušek. Záleží na tom, jak to divadlo naplánuje. Vždycky si, kdy se hrají ty mé tituly a na ně chodím.
My jsme náhodou zdraví, ale někdy máme dvojáky. Divadlo jede na zájezd a druhá hra se hraje na jevišti. V tom případě za sebe musíme zaskočit. To jde u jednodušších her, pokud je hra složitější, je třeba si to vyzkoušet, protože je obtížné skočit do toho po hlavě.
8.6.2005 17:40:00 Jana Soprová
TIP!
AKCE ONLINE - Přehled příspěvků
Den s Činoherním klubem
8.6.2005 - 20:48
Tomáš Štern, zvukový mistr
8.6.2005 - 17:43
Alice Bláhová: Starám se o to, aby bylo divadlo pořád vyprodané…
8.6.2005 - 17:40
Pan režisér koukal, že jdu z ulice…
8.6.2005 - 16:42
Ivana Benešová: Divadlo mě znovu pohltilo…
8.6.2005 - 15:35
Jsem u divadla třicet sedm let
8.6.2005 - 08:28
Jiří Pokorný: Vše, co se týká financí, jde na mou hlavu
8.6.2005 - 07:02
Rekvizitář funguje jako hromosvod…
6.6.2005 - 00:38
Ředitel Činoherního klubu – Vladimír Procházka
Fotogalerie akce
zobrazuji fota 1 - 0-> |
reklama