Scéna.cz 

* Vážená paní Burešová, velmi srdečně Vás vítáme u on-line rozhovoru. Můžete našim čtenářům prozradit - jaký byl Váš dnešní den a co Vás případně ještě čeká? Redakce

Ráno jsem se zabývala likvidací již nepotřebných variant textu Lháře, kterého teď právě zkouším, pak jsem uvařila oběd (kuřecí polévka a paella). Potom jsem na chvíli usnula s jiným textem v ruce, pak jsem se věnovala administrativě a nyní jsem dorazila MHD z Modřan do Divadla v Dlouhé, kde mě čeká vzpomínkový večer na téma naší nedávné návštěvy karnevalu v Benátkách.

* Soudné sestry se hodně povedly. Nechystáte se uvést nějakou další dramatizaci fantasy Terryho Pratchetta?

Ano, již se nám zdá, že uplynul čas (4 roky), kdy bychom se mohli opět pobavit některou z Pratchettových předloh. Jsme v jednání s překladatelem Kantůrkem a je dost možné, že se příští sezonu do něčeho pustíme.

* Pracujete a pozměňujete představení i po premiéře? Uvedu takový příklad. Viděl jsem Goldbergovské variace a nebyl jsem moc spokojený s výkonem pana Hanuše. O pár měsíců později se ale dvěma známým (nezávisle na sobě) ve stejné roli vyloženě líbil. Pracovali jste spolu na této roli dál?

Ano, od premiéry se na inscenaci pracuje alespoň u mě až do derniéry. Neznamená to nějaké velké změny, i když i ty se někdy vyskytnou - např. popovodňové zkrácení Obrazů z Francouské revoluce z 3 hodin 20 minut na 3 hodiny, ale stále se vyvíjí práce všech složek směrem k vytčenému ideálu. Je ovšem možné, že v Goldbergovských variacích jste právě Vy viděl pana Hanuše ve špatné zdravotní kondici, která ho poslední rok dost trápí. Jinak jsme se setkali s oběma názory na jeho výkon - odmítavými i nadšenými. A dokonce ze stejného představení.

* Herci o Vás trvdí, že leckdy předehráváte lépe než oni - nechtěla byste se do nějaké role obsadit? (Ve filmu je to přeci běžné...)

Pokud režisér předehrává, je to často tím, že prostě již nedovede najít slova a dá raději sám příklad svým tělem. Někdy se mu to opravdu daří lépe než hercům, ale je to jen proto, že on už je v situaci jako doma a oni se v ní teprve hledají. Rozhodně bych nikdy nechtěla hrát, i když už jsem to jednou absolvovat musela jako záskok v menší roli, abychom nemuseli posílat diváky domů. Také jsem kdysi hrála u pana režiséra Menzela ve filmu Báječní muži s klikou, ale tomu se nedalo říkat hraní, bylo to spíše takové pózování. Ale pro mě velmi zajímavá zkušenost. Film bych si někdy velmi ráda natočila, ovšem jako režisér.

* Čím jste chtla být jako malá?

Prapůvodně, ale pouze krátce malířkou a o sobotách a nedělích cukrářkou. Ale od osmi let jsem již toužila psát, zhruba od dvanácti let i hrát - založila jsem kvůli tomu i divadelní spolek ve třídě, psala pro něj hry, režírovala je i hrála - vesměs mužské role. Říkali jsme si Divadlo Sundrop a spol. Kolem 15 let jsem začala chodit do dramatického kroužku k paní Jiřině Steimarové, které mě velmi brzy vyvedla z touhy být herečkou, ale vybízela mě k režii - a u té zůstalo. Celé gymnázium jsem pravidelně chodila do knihovny Divadelního ústavu, samozřejmě do divadel - v Realistickém divadle jsem dokonce statovala, posléze jsem se přihlásila na DAMU, naštěstí uspěla a celkem bez problémů absolvovala.Myslím, že je dobré, když dítě ví brzy, čím chce být, aspoň mají rodiče o starost s hledáním vhodné profese méně.

* Děkuji za Macbetha na Vinohradech - můžete prozradit, zda jste titul navrhovala vy? Eva

Také děkuji. Původně jsme navrhovali jiný titul, ale DnV již Macbetha mělo v plánu na tuto sezonu, a když mi ho nabídli, nedalo se odmítnout, protože jsem si na něj myslela od dob studií.

* Co jste režírovala v Činoherním studiu Ústí?

V ČS jsem hostovala před dávnými lety, v roce 1987, se slovenskou hrou K. Horáka Medzivojnový muž, kterou jsme s manželem překřtili na My tě tu písničku naučíme (podle ústřední písně skupiny Vltava, která nám dělala nahrávku hudby).

* Dobrý den. Moc bych Vám chtěl poděkovat za zdařilou inscenaci Kamenný host v MDB. Rýsuje se nějaká Vaše další spolupráce s tímto divadelním stánkem? Přeju moc úspěchů:-) jan456

Také děkuji. V MDB Brno se mi dělalo moc pěkně, jsou tam herci velmi vstřícní, připravení, úžasně disciplinovaní a mnozí i výborně disponovaní. Proto jsem přijala i další nabídku k hostování zde, a to od června tohoto roku. Bude to Calderónovo dosud nehrané drama Nést svůj kříž, chcete-li Znamení kříže, s premiérou v září.

* Co syn, míří někam uměleckým směrem?

* Viděla jsem Play Strindberg v Ungeltu. Bylo to úžasný, jak se proplétal děj s realitou, a ještě něco navrch. Jak se vám pracovalo s herci? Byly to vaše nápady nebo jejich?

Práce s J. Lábusem a Ch. Poullain i M. Etzlerem byla plna vzájemného pochopení, takže rozuměli mým nápadům a rozvíjeli je velice tvůrčím způsobem. V Ungeltu se vůbec výborně pracuje, je tam soustředěná atmosféra, možná už proto, že prostor je tak komorní a herci jsou maximálně tři, je to spíš častěji přátelské besedování než režírování.

* Obrazy z francouzské revoluce se mi dost líbily. Muselo vám dát dost práce dát to dohromady. Tuším, že jste spolupracovala i na "scénáři". Jak (a jak dlouho) to vznikalo? Honza

Byla to jedna z nejhorších prací - nemyslím tím, že by se mi nelíbila, ale přiznávám, že byla vyčerpávající. Jak pro mě, tak pro manžela, který se mnou psal scénář, i pro dalšího spoluautora Jana Vedrala. Nejprve jsme sbírali materiály, vybírali použitelné, vymýšleli strukturu hry a zároveň inscenace - to zhruba tři měsíce. Pak jsme dva měsíce psali sami se Štěpánem Otčenáškem. Ještě jsme neměli text rozmnožený a již jsem začínala zkoušet. Ukázalo se však, že text je příliš rozvolněný a i časově by inscenace vycházela na 5 hodin minimálně. Ani čas zkoušek - 8 týdnů - by nestačil. Proto jsme zkoušky přerušili, odložili hru (mezitím realizovali Nestroyovu Opici a ženicha) a posléze ji dopsali s Janem Vedralem. Zkoušeli jsme pak tři měsíce a zkoušky byly také naprosto vyčerpávající - účastnilo se jich většinou kolem 20 lidí, což je moc. I krejčovna vzhledem k 400 kusům kostýmů, rekvizitárna (360 kusů rekvizit), osvětlovači (150 světelných změn), zvukaři (nepočítaně zvuků) byli blízko totálnímu kolapsu. Nakonec se však všichni zúčastnění shodli, že to mělo smysl - dozvěděli jsme se při práci hodně nejenom o Francouzské revoluci. Srdečně zvu všechny na poslední dvě představení - 10.3. a 1.4., kterými se završí toto dílko.

* Co syn, míří někam uměleckým směrem?

Synovi je 20 let a právě studuje FF UK - obory religionistika a sinologie. I když jevil sklon i zájem o všemožné druhy umění, žádný zatím nebyl tak silný, aby se mu chtěl celoživotně věnovat.

* Myslíte, že jste schopna dávat hercům prostor k improvizaci? Nebo máte spíš nějaký svůj tvar, na kterém trváte? Michal

Ano, improvizace při zkouškách je vítaná. Hůře může dopadnout při představení. Cílem zkoušek je improvizací se uvolnit a najít výraz, který je nejvhodnější, a ten při představeních již držet s co největší mírou živosti a autenticity.

* Jak se vám líbí tzv. coolness hry?

Moc je nežeru.

* V divadle připravujete inscenaci Lhář, po dlouhé době opět komedii a Goldoniho - v jakém stádiu je zkoušení? Radek

Máme za sebou dva týdny zkoušení. Součástí zkoušek byl i výlet do Benátek, neboť hra se odehrává v tomto Goldoniho rodišti. Přenesli jsme ji do současných karnevalových Benátek, takže zájezd byl skutečně inspirativní - přivezli jsme si odtud nejen krásné fotografie, pár masek, ale i část kostýmu gondoliéra. Herci se postupně učí text, ohledávají výrazové možnosti, charaktery...

* Vyhovuje vám lépe velká či malá scéna? Aleš

Ráda to střídám, obojí má pro mě své kouzlo.

* Pustila jste se do reality hry - Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou - co na jejím nastudování bylo nejtěžší? Zdena

Asi najít autentický herecký výraz. Výtvarník David Vávra, který dělal scénu, se zaradoval, když viděl plakát k inscenaci: "To je báječný, že vůbec nevypadají jako herci." Nehrát bylo také hlavním cílem herecké práce.

* Chcete, aby Vaše inscenace byly za každou cenu jiné? (narážím například na Play Strindberg či Macbetha) Koncepce nepochybně bez významu není, ale například u Macbetha mi úprava nepřišla taková, že by vycházela z textu, ale moc násilná.

Za každou cenu vždycky chci, aby mé inscenace vycházely přísně z poetiky daného textu. A z mé duše. Nepoznám z otázky, jestli myslíte úpravu textovou nebo inscenační koncepci. Text jsme upravili velmi pietně.

* Myslíte si, že působíte na herce svou inteligencí, rozhodností nebo krásou? Tom

To opravdu nevím - ve svém věku už krásou asi sotva. Lábusovi se prý na mně líbí, že mám cit i rozum v rovnováze a že jsem chvílemi jako chlap. To asi znamená, že si se mnou může popovídat.

* Máte po těch letech u divadla ještě svou práci ráda? M.

Někdy mě stojí dost sil, mít ji opravdu ráda. Nevím, jestli je to únavou a stářím, ale spíš se takové chvíle vyskytnou skoro při každé druhé práci na inscenaci. Pamatuji si, že můj syn už asi před 15 lety, když mě viděl zhroucenou po celodenní práci, zeptal se útrpně: "Maminko, a proč ses udělala režisérkou?" Až mě to opravdu nebude bavit, nedá se to už dělat.

* Vaša oráca v Česku je už značne renomovaná. Chystáte sa niekedy pracovať na Slovensku? Ďakujem.

Slovenští herci jsou většinou výborní a ráda bych se s nimi někdy sešla při práci. Tak uvidíme...

* Dobry den, pani reziserko! Bylo by mozne nekdy v budoucnu asistovat pri vasi rezii - jako myslim koukat se na Vas, jak pracujete? Janka

To by záleželo na osobní domluvě. Můžete někdy přijít do Divadla v Dlouhé, uvidíme.

* Vážená paní Burešová, mnohokrát děkujeme za setkání s Vámi. Jak se ukázalo, rozumíte nejen režii a divadlu vůbec, ale i internetu. Můžeme poprosit o Vaše slovo závěrem? Redakce.

Také děkuji, ale musím upozornit, že internetu více rozumí naše tisková mluvčí, které diktuji své odpovědi. Na shledanou v divadle a mějte se všichni pěkně.